krásná,lípa je krásná...
...NEJENOM O LÍPĚ
STŘEDOBOD ZNÁMÉHO VESMÍRU A BLÍZKÉHO OKOLÍ. Většina fotodokumentů od Jana Marka.
Pouhá částečka parku u hřbitova
V lese pod Dymníkem
A zase ten dům (vpravo)
Ten dům určitě znám, hlavně těch spodních sedm oken :-)
V Krásné Lípě na náměstí roste lípa; (zvláštní...) :-)
Původně...
...nyní
Na domě vlevo je pěticípá hvězda :-o
...po reportáži České televize
V Krásné Lípě jsou dvě nádraží, heč...(teda, to druhé není nádraží, ale zastávka. Jenomže vlak tu stejně zastaví!)
To není pohádka, to je pravda!
Pro tento kraj typické
Už víte, proč je tu ráj rekreantů, chatařů a chalupářů?VIDEO: okolí Krásné Lípy - sledujte v čase 00.12.46
temney
Odkaz na pořad v iVysílání České televize Toulavá kamera: čas 00.12.46 okolí Krásné Lípy
Kyjovské údolí Českého Švýcarska je pro někoho tím nejzajímavějším, co tahle lokalita může nabídnout. Je to nádherný kus přírody, čistá řeka obklopená pískovcovými sloupy, vysoké smrky, divoce rostoucí mechy a spousta sytě zelené uklidňující barvy.V Českém Švýcarsku se nabízí pohádkové skalní útvary, lesy, údolí řek. Navštívit můžete i nejníže položenou obci na našem území - Hřensko, které se stalo pomyslnou vstupní branou do Českého Švýcarska. A co teprve Pravčická brána.
Samotný Kyjov se nachází na východním cípu národního parku České Švýcarsko. Z Prahy je zřejmě nejjednodušší cesta po silnici číslo 9 (směr Mělník, Česká Lípa). V obci Studánka se odbočuje doleva na Krásnou Lípu, odkud už je to do Kyjova co by kamenem dohodil, asi pět kilometrů.
V Krásné Lípě je také nádraží Českých drah (mají tam dokonce dvě, což by do takového malého města řekl málokdo). V Kyjově se může autem parkovat přímo u vchodu do Kyjovského údolí. Tím se táhne turistická asfaltová (později šotolinová) silnice, která je jako stvořená pro cyklistiku, ale ani pěší turista – fotograf – by neměl pohrdnout.
Podél Křinice se dá dojít až do Zadní Doubice. Pokud máte čas, vyplatí se celým údolím projít nebo si ho projet na kole a vytipovat si zajímavá místa. A když budete šikovně odbočovat i z hlavních cest, pak možná narazíte na překrásné skalní útvary, kterými jsou například: Klenotnice nebo Kyjovský hrádek.
České Švýcarsko o. p. s.
Křinické nám. 1161/10
407 46 Krásná Lípawww.ceskesvycarsko.cz
tel.: 412 383 000ops@ceskesvycarsko.cz
BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY...V reportáži jsme zmínili, že Kyjovským údolím vede část pravděpodobně nejstarší stezky na našem území – Köglerovy. Její autor Rudolf Kögler stezku vymyslel a poprvé označil už v roce 1941. I když byla podstatně kratší než dnes, zastávek s informačními tabulemi měla víc. A pan Kögler je obětavě před každou zimou posbíral a uklidil a na jaře zase nainstaloval. Tehdy samozřejmě v jazyce německém. I když po druhé světové válce nabízel, že by tabule připravil i v češtině, zájmu se nedočkal.
Až v tom již zmíněném roce 2006 stezka znovu ožila, byť v poněkud jiné podobě. Jednu z devětatřiceti zastávek na dvacet tři kilometrů dlouhé stezce najdete na zahradě domku, kde kdysi pan Kögler žil. A je opravdu unikátní. Rudolf Kögler byl nejspíš opravdu hodně nadšený geolog. Na své zahradě v domku číslo 30 v obci Zahrady totiž vytvořil plastickou mapu okolní krajiny. Už v roce 1931. Nejen, že se si na ní můžete prohlédnout profil krajiny, ale seznámíte se i s horninami, které ji tvoří.
Pan Kögler totiž důsledně dbal na to, aby jednotlivé vyvýšeniny i rokle na mapě vytvořil z autentických místních hornin. Mapu o velikosti 50 čtverečních metrů dokonce už před druhou světovou válkou zpřístupnil turistům. A určitě by ho potěšilo, že se těší zájmu návštěvníků Českého Švýcarska dodnes. A navíc byla v roce 1983 vyhlášena technickou památkou. Prohlédnout si ji můžete každý týden od neděle do čtvrtka od druhé poloviny května do září.
Text: Světlana Tvrdíková
Čechie-Böhmerland
Tahle skončila až v USA
Klikněte na link. Otevřete galerii obrázků Čechie.
http://www.sluknovsko.cz/sluknovsko/galerie/cechie/motorky1.htm
Albin Hugo Liebisch
1). Jeden příběh i pro nemotorkáře. Milan Pekky Bouška | Z historieKdo dnes zná.konstruktéra motocyklu Čechie - Böhmerland Albina Huga Liebische (* 26. 7. 1888 Rumburk; + 9. 11. 1965 Passau). Jakým byl vlastně člověkem? Jeho syn Albin Richard, kterému bylo přezdíváno Aly, o něm tvrdil, že byl neobyčejně tvrdohlavý a dokázal vždy prosadit svou. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že se nestranil dámské společnosti, s radostí pečoval o svou údajně rozsáhlou skalku, miloval cestování a nenáviděl politiku. Vysoký kostnatý muž s mohutným nosem a knírem se dokázal smát očima. Znát ho tak Bohumil Hrabal...Albin Hugo Liebisch se narodil v rumburském domě svého stejnojmenného děda jako druhé nejmladší dítě zahradníka Emila Liebische. V roce 1895 se Liebischova rodina odstěhovala do Krásné Lípy, kde si Emil Liebisch zřídil prosperující zahradnictví. Albin Hugo Liebisch navštěvoval krásnolipskou obecnou školu a poté šel do učení k Reinholdu Mayovi, který měl ve Varnsdorfu prodejnu a servis šicích strojů, kol a později i motocyklů. Motory Liebischovi učarovaly. Ale kde se s nimi setkat? Vždyť v této době (kolem r. 1905) byla motorová vozidla ještě hýčkanými hračkami pro bohaté (navíc s mnoha neduhy) a setkat se s nimi na Šluknovsku a vůbec v Čechách bylo nevšedním zážitkem. Mladý nadšenec byl rozhodnut vydat se za motorismem do světa. A měl štěstí. V novinách si přečetl inzerát wiesbadenského advokáta, který sháněl šoféra. Tak tedy vzhůru do Wiesbadenu! Psal se rok 1907.V roce 1911 přijal Liebisch místo osobního šoféra svobodného pána von Poschinger na zámku Buchenau u Regenu, kde se seznámil se svou ženou Herminou. Zde se rovněž narodil jeho jediný syn Albin Richard zvaný Aly. O dva roky později Liebisch nastoupil do autoopravny Jeana Fuchse v Bayreuthu, ale právě začala světová válka. Mladý mechanik odešel bojovat na východní frontu, odkud se v roce 1915 se zraněním vrátil. V letech 1916 - 1919 byl dílovedoucím v kopřivnické továrně na automobily. Zde se seznámil s vynikajícím konstruktérem Dr.h.c.H. Ledwinkou.Na počátku dvacátých let se Liebisch s rodinou přestěhoval zpět do Krásné Lípy a stal se dílovedoucím v automobilové dílně majitele textilky a nadšeného automobilisty Alfreda Hielleho (1875 - 1949). Major Hielle již v roce 1909 závodil na voze zn. Mercedes ve známém 1858 km dlouhém závodě "Prinz Heinrich Fahrt" z Berlína do Mnichova a byl členem několika autoklubů. Znal se osobně s Ettorem Bugattim, kterému údajně finančně pomáhal s postavením jeho slavného závodu v Molsheimu, spoluzaložil Severočeský automobilový klub (Nordböhmische Automobil-Club) a na vozech značky Bugatti i závodil. Z Liebische a Hielleho se stali velcí přátelé, kteří společně podnikali dlouhé cesty po Evropě.V dílně, kde Liebisch stavěl karoserie k vozům Bugatti (garáže a skleníky za Hielleho vilou v Krásné Lípě), vznikl v průběhu let 1922-1924 prototyp motocyklu Čechie - Böhmerland. Za podpory Alfreda Hielleho se v roce 1925 rozběhla sériová výroba tohoto motocyklu. Není však dosud příliš jasné, kde byla ona první "továrna", kde byly tyto stroje sériově montovány. Snad v opuštěných budovách krásnolipské přádelny Hielle? Pronajaté prostory však Liebischovi nevyhovovaly. Byl konec dvacátých let a nastalo období hospodářské krize, kdy mnoho hlavně menších podniků končilo výrobu. Jejich opuštěné výrobní budovy se dostávaly do držení bank, které je za výhodných podmínek nabízely novým zájemcům. Jedním z těchto podniků byla továrna na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, jejíž budovy a možná i zařízení zakoupila Eskomptní společnost pro průmysl a obchod v Praze. V roce 1931 získal tyto budovy Liebisch a výroba motocyklů Čechie-Böhmerland se mohla utěšeně rozvíjet. Ve třicátých letech pracovalo v podniku kolem dvaceti zaměstnanců. Motocykly byly vyráběny většinou na zakázku a v zimě, v létě byly böhmerlandy prodávány.V roce 1939 byla z příkazu německých orgánů výroba motocyklů zastavena. Motory byly montovány do různých zemědělských strojů a v kunratické továrně se za druhé světové války vyráběl válečný materiál. Po osvobození v květnu 1945 byl Liebisch připraven pokračovat ve výrobě motocyklů. Místo toho jednoho červencového dne slavného i pohnutého roku 1945 vtrhl v noci do Liebischovy vily houf ozbrojených lidí, kteří vykopli zoufale apolitickému a česky hovořícímu "fašounovi" Liebischovi zuby a odvlekli jej se synem do koncentračního tábora pro nacistické pohlaváry v Rabštejně u České Kamenice, který předtím fungoval jako nacistický koncentrační a pracovní tábor. Život v tomto krutém zařízení, které by jako z oka vypadlo nacistickým koncentrákům a ruským gulagům, Liebischům zachránila jejich zručnost (opravovali vojenskou techniku Rudé armádě). V roce 1946 dostali povolení odcestovat za příbuznými do německého Passau, kde začali nový život. Liebisch starší si otevřel v Bad Hals u Passau malou dílnu, kde vyráběl ruční vozíky a konstruoval poválečný model Böhmerlandu. Vznikl i jeho prototyp vybavený motorem Zündapp o objemu 200 ccm, který se díky své bohaté kapotáži velmi podobal motorovým saním. Sériové výroby se nedočkal. Dílnu smetla velká voda a Albin Hugo Liebisch zemřel 9. listopadu 1965 v Passau, kde je i pohřben.Továrna v Kunraticích u Šluknova byla konfiskována a bylo v ní ustaven národní správce. Byl jím jistý Franta Pokorný z Prahy, jehož hospodaření v chátrající továrně budilo rozruch i v tehdejší neuspořádané době. Motocykly se zde již nevyráběly, čas od času sem přijel (nebo přišel) majitel Čechie (nápis Böhmerland musel být jako nepřátelský přelepen), který se v opuštěné továrně tak dlouho přehraboval, až našel kýženou součástku. Po výměně národního správce bylo rozhodnuto o likvidaci podniku. Výrobní zařízení převzaly mj. firmy Sandrik, Elektrosvit, Sběrné suroviny apod. Zchátralé budovy byly strženy v polovině padesátých let.Teprve po 35 letech od jeho smrti mu byla z iniciativy přátel značky Čechie-Böhmerland, odhalena pamětní deska v Krásné Lípě.Převzato z : Vikýř - půlměsíčník z Krasné Lípy. Autor článku : Jan Němec2). Motto : "Uzavřená společnost, která má svého ocelového boha"
Těmito slovy charakterizoval majitele motorových kol zn. Čechie-Böhmerland Jan Němec, jeden z organizátorů víkendového setkání v Krásné Lípě.
Dílnu na motocykly Čechie (německy Böhmerland) založil v roce 1925 v Krásné Lípě mechanik Albin Hugo Leibisch (1888 Rumburk - 1965 Passau). Dílna se nacházela v dolní části zahrady vily Hielle. Tato vila později sloužila jako domov důchodců, nyní se s ní počítá jako s budoucím sídlem Národního parku České Švýcarsko.
Z počátku své motocykly vyráběl na zakázku. Třímístný stroj o obsahu 600 ccm suploval malý rodinný vůz, který byl tehdy pro valnou většinu lidí finančně nedostupný. Zájem o "motorové kolo" byl mimořádný. Liebisch na konci 20. let nestačil krýt poptávku, a tak v roce 1931 zakoupil bývalou továrnu na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, kde začal své motocykly sériově montovat. Do roku 1939, kdy se Čechie přestala vyrábět, vzniklo kolem 3000 kusů různých typů tohoto kuriózního dopravního prostředku. V roce 1927 Liebisch sezval do Krásné Lípy vlastníky Čechií - Böhmerlandů. Šestnáct hrdých majitelů pak na krásnolipském náměstí demonstrovalo spolehlivost a praktičnost svých strojů. Samotný sraz byl pro Liebischův podnik velkou reklamou a fotografie s názvem "Blažená kolona majitelů motocyklů Čechie", kterou nechal Liebisch na srazu zhotovit, se objevila na firemních propagačních materiálech.
Čechie byla určena hlavně malým rodinám, kterým třímístný stroj plně vyhovoval. Na chuť jí přišli i sportovní jezdci. Ve své době byla ceněna pro spolehlivost, ale i posmívána pro neobvyklou konstrukci motoru a hliníkových litých kol. Ta přitom byla spolu s koly firmy Porsche vůbec první na světě. Cenově byla Čechie srovnatelná s ostatními motocykly, ale lišila se mnohem přijatelnějšími cenami za servis. Na montáži motocyklů se podílelo 10 lidí. Ovšem jednotlivé součástky nechal Liebisch vyrábět v mnoha továrničkách celého Šluknovského výběžku. Na výrobě motocyklů se tak podílelo na tři sta lidí. Produkce Liebischova podniku byla určena převážně pro severočeské trhy. Pro české zákazníky nesla jméno Čechie, pro německé Böhmerland. Pouze jeden z mála soudobých časopisů hovořil o "českém klenotu mezi motorkami". Obecně byl stroj spíše opomíjen. Mezi svými současníky zaujala Čechie už svým designem. Narozdíl od obecně převažující černé barvy zářila červeno-žlutou nebo zeleno-žlutou (šedou) kombinací.
Od roku 1925 do začátku 2. světové války přišel Albin Hugo Liebisch s pěti základními typy motocyklu Čechie:
dlouhý cestovní
krátký
super dlouhý čtyřmístný model se dvěma převodovkami, který byl určen vojákům
v roce 1935 to byl dvoutakt o obsahu 350 ccm3
po roce 1938 vyvinul dvoutakt s obsahem 700 ccm3, údajně s ním měl jezdit po Fukově
V garáži u vily svého mecenáše Hilleho a posléze v Kunraticích u Šluknova Liebisch během 14 let vyrobil na 1 200 kusů svérázných motorek (původně se předpokládalo 3 000 ks). Dochovalo se jich kolem 75, v České republice jich je 50 a v dobrém technickém stavu 38.
Do Krásné Lípy se sjeli z České republiky, Slovenska, SRN, Norska i USA. Mnozí stroj získali poté, co ve své době neměli na drahý moderní dopravní prostředek. Nyní je, podle organizátorů, cena dobře zrekonstruované Čechie cca 1 milion korun a pokud by ji vůbec byli schopni prodat, měli by na luxusní zahraniční automobil.
Osudy těchto strojů byly různé, např. pracovník Dopravního muzea v Bratislavě pan Szabó svou Čechii musel nejprve vykopat. Dvacet let ležela v zemi na zahradě nedaleko Bratislavy. Od roku 1973 až do dnešních dní ji rekonstruuje. Zatím je jedním z exponátů muzea a jezdit si s ní netroufá.
Prakticky svůj motocykl stále používá účastník, který do Krásné Lípy dojel po vlastní ose z největší dálky. Den před srazem si udělal "pěkný celodenní výlet" z Českých Budějovic. Vyzdvihl přitom jeho příznivou spotřebu, na 100 kilometrů spotřebuje 4 litry benzínu. Ten současný se prý se starým motorem, který od roku 1961 nepotřeboval opravit, docela dobře snáší.
JéGROVKY
Gustav Adolf Jäger se narodil 1851 v Leopoldce u Velkého Šenova. Tento významný textilní průmyslník šluknovska se proslavil výrobou teplého spodního prádla, které dodával mimo jiné i rakouské armádě. Spodky byly lidově přejmenovány na jégrovky. V češtině se paradoxně říká jégrovky spodnímu prádlu z bavlny,kterou úplně jiný pán, také Jäger, na výrobu spodního prádla odmítal.Tento název pochází od pletárny Gustav Jäger, kterou založil Jägerův sudetský jmenovec, tedy náš Gustav Adolf Jäger (1851–1927) v Krásném Buku u Krásné Lípy roku 1877, tedy 2 roky před tím, než se ve Stuttgartu začalo vyrábět Normalkleidung podle würtemberského Gustava Jägera. Paradox ? Dva Jägerové a oba vyrábí spodky!
Palmeho vila Informace o vile
Krásná Lípa čp. 40, Krásná Lípa
Stavebník: Josef Franz Palme
Architekt: Hans Richter
Sloh: funkcionalismus
1930 - 1930
Jde patrně o největší funkcionalistickou vilu v České republice. Pestrá prostorová skladba jednotlivých částí domu vyvedená v pěti výškových úrovních dává stavbě, i přes její monumentálnost, překvapivou vzdušnost. Pětipodlažní Palmeho vila skrývá desítky pokojů. Roztříštění hmoty objektu do čtyř hranolových bloků si vyžádalo stavbu hned několika schodišť. Často se v jednom podlaží nachází i několik úrovní podlah. Na rozdíl od vnější uspořádanosti stavby je vnitřní dispozice až chaotická. Hlavní vchod ústí do domu na úrovni suterénu. Do obytných prostor vede honosné mramorové schodiště. Centrální prostor tvoří obývací hala. Má obří rozměry. Plochou zabírá celý jeden blok domu. Výškou sahá přes dvě podlaží. Při boční stěně haly stojí dvouramenné dřevěné schodiště s nápaditým „mřížovým“ zábradlím. V patře nad halou se nachází pokoje s pásovými okny prořezávající dvě na sebe kolmé stěny. Unikátní součást areálu představují terasy. Obklopují vilu ze tří stran a ve třech výškových úrovních. Hlavní terasa navazuje na vilu ve výškové úrovni centrální haly. Plochu rozdělují subtilní železobetonové rámy na terasu a atrium. Součástí terasy je i vyhlídka v podobě vysutého balkonu. Nejvyšší terasa leží nad atriem a plynule přechází do lesíka nad vilou. Textilní magnát Josef Franz Palme byl jedním z nejschopnějších podnikatelů na severu Čech. Proslul otevřeností k zavádění technických novinek do výroby. Bylo mu přes šedesát let, když mu zaimponoval funkcionalismus. Pro architekta Hanse Richtera (1882–1971) představoval ideálního klienta. Ve stavbě se vedle funkcionalismu odráží také vlivy expresionismu, symbolizované hlavovým převýšením a silně vysutou římsou. Vila se po dostavbě setkala s odsudkem většiny obyvatel Krásné Lípy. Přezdívali jí opičí pavilon. V současnosti dům užívá ústav pro mentálně postižené obyvatele hlavního města Prahy. Objekt se musel přizpůsobit specifickým potřebám. V mezích možností přistupuje ústav ke stavebním úpravám citlivě. Nejzásadnější zásahem byla dvoupatrová nástavba jednoho z bloků. Stavebník použil architektonické prostředky, které ladí s původní stavbou, nástavba přesto hmotu domu znatelně zatížila.
Doplněno + odkaz: http://www.hrady.cz/?OID=9847 Ivan Grisa, dle Tomáš Pavlíček (ed.) a kol.: Slavné vily Ústeckého kraje, FOIBOS Praha, 2009, 19.3. 2011
Vila a továrna J. F. Palmeho v Krásné LípěV dolní části Krásné Lípy, v úzkém údolí Křinice, stojí proti sobě významné budovy moderní architektury, jejichž vznik inicioval zdejší textilní podnikatel Josef Franz Palme. Jedná se o bývalou textilní továrnu a doslova obří bývalou podnikatelovu vilu.
Josef Franz Palme si bez ohledu na svůj věk udržel kontakt nejen s technickými novinkami, které zaváděl ve svých podnicích, ale i s vývojem moderní architektury. Svědčí o tom mohutná budova jeho někdejší továrny ve stylu art-deco, ale především dvě díla drážďanského architekta Hanse Richtera (1882–1971), která pro Palmeho postavil ve stylu funkcionalismu. Prvním byla tovární hala, která spolu s pražským Veletržním palácem představuje jeden z nejčasnějších případů použití pásových oken v tehdejším Československu, druhou se stala zřejmě největší vila postavená ve zmíněném slohu na území tohoto státu.
Palme neváhal touto obří stavbou nahradit vilu, která na stejném místě stála od roku 1912, tedy pouhých 18 let. Její spodní část je jako suterén zakomponována do nového objektu. Ten zaujme kromě své velikosti i pročleněním do čtyř hranolových bloků se složitou strukturou různě vysokých podlaží, několika schodišť a centrální haly.
Funkcionalistická architektura, která byla v podstatě oficiálním slohem nového státu, nacházela v jeho tehdy německy mluvících oblastech jen minimální odezvu. O to je pozoruhodnější její výrazná recepce v nevelkém průmyslovém městě u samotných česko-německých hranic. Palme především svou vilou pobouřil místní obyvatelstvo, které ji nazývalo pavilonem opic.
Rodina stavebníka musela Krásnou Lípu opustit roku 1945 spolu s většinou svých zaměstnanců. Objekty bývalé textilky slouží dodnes průmyslové výrobě, ve vile sídlí ústav pro mentálně postižené hlavního města Prahy.
Galerie obrázků
Vila od jihu© Ivan Grisa 03/2011
Funkcionalistická tovární hala od východu© Ivan Grisa 03/2011
Starší tovární budova ve stylu art-deco od jihu© Ivan Grisa 03/2011
STŘEDOBOD ZNÁMÉHO VESMÍRU A BLÍZKÉHO OKOLÍ.
Většina fotodokumentů od Jana Marka.
 |
| Pouhá částečka parku u hřbitova |
 |
| V lese pod Dymníkem |
 |
| A zase ten dům (vpravo) |
 |
| Ten dům určitě znám, hlavně těch spodních sedm oken :-) |
 |
| V Krásné Lípě na náměstí roste lípa; (zvláštní...) :-) |
 |
| Původně... |
 |
| ...nyní |
 |
| Na domě vlevo je pěticípá hvězda :-o |
 |
|
| ...po reportáži České televize |
 |
| V Krásné Lípě jsou dvě nádraží, heč...(teda, to druhé není nádraží, ale zastávka. Jenomže vlak tu stejně zastaví!) |
|
| To není pohádka, to je pravda! |
 |
| Pro tento kraj typické |
Už víte, proč je tu ráj rekreantů, chatařů a chalupářů?
VIDEO: okolí Krásné Lípy - sledujte v čase 00.12.46
temney
Odkaz na pořad v iVysílání České televize Toulavá kamera: čas 00.12.46 okolí Krásné Lípy
Odkaz na pořad v iVysílání České televize Toulavá kamera: čas 00.12.46 okolí Krásné Lípy
V Českém Švýcarsku se nabízí pohádkové skalní útvary, lesy, údolí řek. Navštívit můžete i nejníže položenou obci na našem území - Hřensko, které se stalo pomyslnou vstupní branou do Českého Švýcarska. A co teprve Pravčická brána.
Samotný Kyjov se nachází na východním cípu národního parku České Švýcarsko. Z Prahy je zřejmě nejjednodušší cesta po silnici číslo 9 (směr Mělník, Česká Lípa). V obci Studánka se odbočuje doleva na Krásnou Lípu, odkud už je to do Kyjova co by kamenem dohodil, asi pět kilometrů.
V Krásné Lípě je také nádraží Českých drah (mají tam dokonce dvě, což by do takového malého města řekl málokdo). V Kyjově se může autem parkovat přímo u vchodu do Kyjovského údolí. Tím se táhne turistická asfaltová (později šotolinová) silnice, která je jako stvořená pro cyklistiku, ale ani pěší turista – fotograf – by neměl pohrdnout.
Podél Křinice se dá dojít až do Zadní Doubice. Pokud máte čas, vyplatí se celým údolím projít nebo si ho projet na kole a vytipovat si zajímavá místa. A když budete šikovně odbočovat i z hlavních cest, pak možná narazíte na překrásné skalní útvary, kterými jsou například: Klenotnice nebo Kyjovský hrádek.
České Švýcarsko o. p. s.
Křinické nám. 1161/10
407 46 Krásná Lípawww.ceskesvycarsko.cz
tel.: 412 383 000ops@ceskesvycarsko.cz
BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY...V reportáži jsme zmínili, že Kyjovským údolím vede část pravděpodobně nejstarší stezky na našem území – Köglerovy. Její autor Rudolf Kögler stezku vymyslel a poprvé označil už v roce 1941. I když byla podstatně kratší než dnes, zastávek s informačními tabulemi měla víc. A pan Kögler je obětavě před každou zimou posbíral a uklidil a na jaře zase nainstaloval. Tehdy samozřejmě v jazyce německém. I když po druhé světové válce nabízel, že by tabule připravil i v češtině, zájmu se nedočkal.
Až v tom již zmíněném roce 2006 stezka znovu ožila, byť v poněkud jiné podobě. Jednu z devětatřiceti zastávek na dvacet tři kilometrů dlouhé stezce najdete na zahradě domku, kde kdysi pan Kögler žil. A je opravdu unikátní. Rudolf Kögler byl nejspíš opravdu hodně nadšený geolog. Na své zahradě v domku číslo 30 v obci Zahrady totiž vytvořil plastickou mapu okolní krajiny. Už v roce 1931. Nejen, že se si na ní můžete prohlédnout profil krajiny, ale seznámíte se i s horninami, které ji tvoří.
Pan Kögler totiž důsledně dbal na to, aby jednotlivé vyvýšeniny i rokle na mapě vytvořil z autentických místních hornin. Mapu o velikosti 50 čtverečních metrů dokonce už před druhou světovou válkou zpřístupnil turistům. A určitě by ho potěšilo, že se těší zájmu návštěvníků Českého Švýcarska dodnes. A navíc byla v roce 1983 vyhlášena technickou památkou. Prohlédnout si ji můžete každý týden od neděle do čtvrtka od druhé poloviny května do září.
Text: Světlana Tvrdíková
Samotný Kyjov se nachází na východním cípu národního parku České Švýcarsko. Z Prahy je zřejmě nejjednodušší cesta po silnici číslo 9 (směr Mělník, Česká Lípa). V obci Studánka se odbočuje doleva na Krásnou Lípu, odkud už je to do Kyjova co by kamenem dohodil, asi pět kilometrů.
V Krásné Lípě je také nádraží Českých drah (mají tam dokonce dvě, což by do takového malého města řekl málokdo). V Kyjově se může autem parkovat přímo u vchodu do Kyjovského údolí. Tím se táhne turistická asfaltová (později šotolinová) silnice, která je jako stvořená pro cyklistiku, ale ani pěší turista – fotograf – by neměl pohrdnout.
Podél Křinice se dá dojít až do Zadní Doubice. Pokud máte čas, vyplatí se celým údolím projít nebo si ho projet na kole a vytipovat si zajímavá místa. A když budete šikovně odbočovat i z hlavních cest, pak možná narazíte na překrásné skalní útvary, kterými jsou například: Klenotnice nebo Kyjovský hrádek.
České Švýcarsko o. p. s.
Křinické nám. 1161/10
407 46 Krásná Lípawww.ceskesvycarsko.cz
tel.: 412 383 000ops@ceskesvycarsko.cz
BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY...V reportáži jsme zmínili, že Kyjovským údolím vede část pravděpodobně nejstarší stezky na našem území – Köglerovy. Její autor Rudolf Kögler stezku vymyslel a poprvé označil už v roce 1941. I když byla podstatně kratší než dnes, zastávek s informačními tabulemi měla víc. A pan Kögler je obětavě před každou zimou posbíral a uklidil a na jaře zase nainstaloval. Tehdy samozřejmě v jazyce německém. I když po druhé světové válce nabízel, že by tabule připravil i v češtině, zájmu se nedočkal.
Až v tom již zmíněném roce 2006 stezka znovu ožila, byť v poněkud jiné podobě. Jednu z devětatřiceti zastávek na dvacet tři kilometrů dlouhé stezce najdete na zahradě domku, kde kdysi pan Kögler žil. A je opravdu unikátní. Rudolf Kögler byl nejspíš opravdu hodně nadšený geolog. Na své zahradě v domku číslo 30 v obci Zahrady totiž vytvořil plastickou mapu okolní krajiny. Už v roce 1931. Nejen, že se si na ní můžete prohlédnout profil krajiny, ale seznámíte se i s horninami, které ji tvoří.
Pan Kögler totiž důsledně dbal na to, aby jednotlivé vyvýšeniny i rokle na mapě vytvořil z autentických místních hornin. Mapu o velikosti 50 čtverečních metrů dokonce už před druhou světovou válkou zpřístupnil turistům. A určitě by ho potěšilo, že se těší zájmu návštěvníků Českého Švýcarska dodnes. A navíc byla v roce 1983 vyhlášena technickou památkou. Prohlédnout si ji můžete každý týden od neděle do čtvrtka od druhé poloviny května do září.
Text: Světlana Tvrdíková
Čechie-Böhmerland
 |
| Tahle skončila až v USA |
Klikněte na link. Otevřete galerii obrázků Čechie.
http://www.sluknovsko.cz/sluknovsko/galerie/cechie/motorky1.htm
 |
| Albin Hugo Liebisch |
1). Jeden příběh i pro nemotorkáře. Milan Pekky Bouška | Z historie
Kdo dnes zná.konstruktéra motocyklu Čechie - Böhmerland Albina Huga Liebische (* 26. 7. 1888 Rumburk; + 9. 11. 1965 Passau). Jakým byl vlastně člověkem? Jeho syn Albin Richard, kterému bylo přezdíváno Aly, o něm tvrdil, že byl neobyčejně tvrdohlavý a dokázal vždy prosadit svou. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že se nestranil dámské společnosti, s radostí pečoval o svou údajně rozsáhlou skalku, miloval cestování a nenáviděl politiku. Vysoký kostnatý muž s mohutným nosem a knírem se dokázal smát očima. Znát ho tak Bohumil Hrabal...Albin Hugo Liebisch se narodil v rumburském domě svého stejnojmenného děda jako druhé nejmladší dítě zahradníka Emila Liebische. V roce 1895 se Liebischova rodina odstěhovala do Krásné Lípy, kde si Emil Liebisch zřídil prosperující zahradnictví. Albin Hugo Liebisch navštěvoval krásnolipskou obecnou školu a poté šel do učení k Reinholdu Mayovi, který měl ve Varnsdorfu prodejnu a servis šicích strojů, kol a později i motocyklů. Motory Liebischovi učarovaly. Ale kde se s nimi setkat? Vždyť v této době (kolem r. 1905) byla motorová vozidla ještě hýčkanými hračkami pro bohaté (navíc s mnoha neduhy) a setkat se s nimi na Šluknovsku a vůbec v Čechách bylo nevšedním zážitkem. Mladý nadšenec byl rozhodnut vydat se za motorismem do světa. A měl štěstí. V novinách si přečetl inzerát wiesbadenského advokáta, který sháněl šoféra. Tak tedy vzhůru do Wiesbadenu! Psal se rok 1907.V roce 1911 přijal Liebisch místo osobního šoféra svobodného pána von Poschinger na zámku Buchenau u Regenu, kde se seznámil se svou ženou Herminou. Zde se rovněž narodil jeho jediný syn Albin Richard zvaný Aly. O dva roky později Liebisch nastoupil do autoopravny Jeana Fuchse v Bayreuthu, ale právě začala světová válka. Mladý mechanik odešel bojovat na východní frontu, odkud se v roce 1915 se zraněním vrátil. V letech 1916 - 1919 byl dílovedoucím v kopřivnické továrně na automobily. Zde se seznámil s vynikajícím konstruktérem Dr.h.c.H. Ledwinkou.Na počátku dvacátých let se Liebisch s rodinou přestěhoval zpět do Krásné Lípy a stal se dílovedoucím v automobilové dílně majitele textilky a nadšeného automobilisty Alfreda Hielleho (1875 - 1949). Major Hielle již v roce 1909 závodil na voze zn. Mercedes ve známém 1858 km dlouhém závodě "Prinz Heinrich Fahrt" z Berlína do Mnichova a byl členem několika autoklubů. Znal se osobně s Ettorem Bugattim, kterému údajně finančně pomáhal s postavením jeho slavného závodu v Molsheimu, spoluzaložil Severočeský automobilový klub (Nordböhmische Automobil-Club) a na vozech značky Bugatti i závodil. Z Liebische a Hielleho se stali velcí přátelé, kteří společně podnikali dlouhé cesty po Evropě.V dílně, kde Liebisch stavěl karoserie k vozům Bugatti (garáže a skleníky za Hielleho vilou v Krásné Lípě), vznikl v průběhu let 1922-1924 prototyp motocyklu Čechie - Böhmerland. Za podpory Alfreda Hielleho se v roce 1925 rozběhla sériová výroba tohoto motocyklu. Není však dosud příliš jasné, kde byla ona první "továrna", kde byly tyto stroje sériově montovány. Snad v opuštěných budovách krásnolipské přádelny Hielle? Pronajaté prostory však Liebischovi nevyhovovaly. Byl konec dvacátých let a nastalo období hospodářské krize, kdy mnoho hlavně menších podniků končilo výrobu. Jejich opuštěné výrobní budovy se dostávaly do držení bank, které je za výhodných podmínek nabízely novým zájemcům. Jedním z těchto podniků byla továrna na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, jejíž budovy a možná i zařízení zakoupila Eskomptní společnost pro průmysl a obchod v Praze. V roce 1931 získal tyto budovy Liebisch a výroba motocyklů Čechie-Böhmerland se mohla utěšeně rozvíjet. Ve třicátých letech pracovalo v podniku kolem dvaceti zaměstnanců. Motocykly byly vyráběny většinou na zakázku a v zimě, v létě byly böhmerlandy prodávány.V roce 1939 byla z příkazu německých orgánů výroba motocyklů zastavena. Motory byly montovány do různých zemědělských strojů a v kunratické továrně se za druhé světové války vyráběl válečný materiál. Po osvobození v květnu 1945 byl Liebisch připraven pokračovat ve výrobě motocyklů. Místo toho jednoho červencového dne slavného i pohnutého roku 1945 vtrhl v noci do Liebischovy vily houf ozbrojených lidí, kteří vykopli zoufale apolitickému a česky hovořícímu "fašounovi" Liebischovi zuby a odvlekli jej se synem do koncentračního tábora pro nacistické pohlaváry v Rabštejně u České Kamenice, který předtím fungoval jako nacistický koncentrační a pracovní tábor. Život v tomto krutém zařízení, které by jako z oka vypadlo nacistickým koncentrákům a ruským gulagům, Liebischům zachránila jejich zručnost (opravovali vojenskou techniku Rudé armádě). V roce 1946 dostali povolení odcestovat za příbuznými do německého Passau, kde začali nový život. Liebisch starší si otevřel v Bad Hals u Passau malou dílnu, kde vyráběl ruční vozíky a konstruoval poválečný model Böhmerlandu. Vznikl i jeho prototyp vybavený motorem Zündapp o objemu 200 ccm, který se díky své bohaté kapotáži velmi podobal motorovým saním. Sériové výroby se nedočkal. Dílnu smetla velká voda a Albin Hugo Liebisch zemřel 9. listopadu 1965 v Passau, kde je i pohřben.Továrna v Kunraticích u Šluknova byla konfiskována a bylo v ní ustaven národní správce. Byl jím jistý Franta Pokorný z Prahy, jehož hospodaření v chátrající továrně budilo rozruch i v tehdejší neuspořádané době. Motocykly se zde již nevyráběly, čas od času sem přijel (nebo přišel) majitel Čechie (nápis Böhmerland musel být jako nepřátelský přelepen), který se v opuštěné továrně tak dlouho přehraboval, až našel kýženou součástku. Po výměně národního správce bylo rozhodnuto o likvidaci podniku. Výrobní zařízení převzaly mj. firmy Sandrik, Elektrosvit, Sběrné suroviny apod. Zchátralé budovy byly strženy v polovině padesátých let.Teprve po 35 letech od jeho smrti mu byla z iniciativy přátel značky Čechie-Böhmerland, odhalena pamětní deska v Krásné Lípě.
Převzato z : Vikýř - půlměsíčník z Krasné Lípy. Autor článku : Jan Němec
2). Motto : "Uzavřená společnost, která má svého ocelového boha"
Těmito slovy charakterizoval majitele motorových kol zn. Čechie-Böhmerland Jan Němec, jeden z organizátorů víkendového setkání v Krásné Lípě.
Dílnu na motocykly Čechie (německy Böhmerland) založil v roce 1925 v Krásné Lípě mechanik Albin Hugo Leibisch (1888 Rumburk - 1965 Passau). Dílna se nacházela v dolní části zahrady vily Hielle. Tato vila později sloužila jako domov důchodců, nyní se s ní počítá jako s budoucím sídlem Národního parku České Švýcarsko.
Z počátku své motocykly vyráběl na zakázku. Třímístný stroj o obsahu 600 ccm suploval malý rodinný vůz, který byl tehdy pro valnou většinu lidí finančně nedostupný. Zájem o "motorové kolo" byl mimořádný. Liebisch na konci 20. let nestačil krýt poptávku, a tak v roce 1931 zakoupil bývalou továrnu na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, kde začal své motocykly sériově montovat. Do roku 1939, kdy se Čechie přestala vyrábět, vzniklo kolem 3000 kusů různých typů tohoto kuriózního dopravního prostředku. V roce 1927 Liebisch sezval do Krásné Lípy vlastníky Čechií - Böhmerlandů. Šestnáct hrdých majitelů pak na krásnolipském náměstí demonstrovalo spolehlivost a praktičnost svých strojů. Samotný sraz byl pro Liebischův podnik velkou reklamou a fotografie s názvem "Blažená kolona majitelů motocyklů Čechie", kterou nechal Liebisch na srazu zhotovit, se objevila na firemních propagačních materiálech.
Čechie byla určena hlavně malým rodinám, kterým třímístný stroj plně vyhovoval. Na chuť jí přišli i sportovní jezdci. Ve své době byla ceněna pro spolehlivost, ale i posmívána pro neobvyklou konstrukci motoru a hliníkových litých kol. Ta přitom byla spolu s koly firmy Porsche vůbec první na světě. Cenově byla Čechie srovnatelná s ostatními motocykly, ale lišila se mnohem přijatelnějšími cenami za servis. Na montáži motocyklů se podílelo 10 lidí. Ovšem jednotlivé součástky nechal Liebisch vyrábět v mnoha továrničkách celého Šluknovského výběžku. Na výrobě motocyklů se tak podílelo na tři sta lidí. Produkce Liebischova podniku byla určena převážně pro severočeské trhy. Pro české zákazníky nesla jméno Čechie, pro německé Böhmerland. Pouze jeden z mála soudobých časopisů hovořil o "českém klenotu mezi motorkami". Obecně byl stroj spíše opomíjen. Mezi svými současníky zaujala Čechie už svým designem. Narozdíl od obecně převažující černé barvy zářila červeno-žlutou nebo zeleno-žlutou (šedou) kombinací.
Od roku 1925 do začátku 2. světové války přišel Albin Hugo Liebisch s pěti základními typy motocyklu Čechie:
dlouhý cestovní
krátký
super dlouhý čtyřmístný model se dvěma převodovkami, který byl určen vojákům
v roce 1935 to byl dvoutakt o obsahu 350 ccm3
po roce 1938 vyvinul dvoutakt s obsahem 700 ccm3, údajně s ním měl jezdit po Fukově
V garáži u vily svého mecenáše Hilleho a posléze v Kunraticích u Šluknova Liebisch během 14 let vyrobil na 1 200 kusů svérázných motorek (původně se předpokládalo 3 000 ks). Dochovalo se jich kolem 75, v České republice jich je 50 a v dobrém technickém stavu 38.
Do Krásné Lípy se sjeli z České republiky, Slovenska, SRN, Norska i USA. Mnozí stroj získali poté, co ve své době neměli na drahý moderní dopravní prostředek. Nyní je, podle organizátorů, cena dobře zrekonstruované Čechie cca 1 milion korun a pokud by ji vůbec byli schopni prodat, měli by na luxusní zahraniční automobil.
Osudy těchto strojů byly různé, např. pracovník Dopravního muzea v Bratislavě pan Szabó svou Čechii musel nejprve vykopat. Dvacet let ležela v zemi na zahradě nedaleko Bratislavy. Od roku 1973 až do dnešních dní ji rekonstruuje. Zatím je jedním z exponátů muzea a jezdit si s ní netroufá.
Prakticky svůj motocykl stále používá účastník, který do Krásné Lípy dojel po vlastní ose z největší dálky. Den před srazem si udělal "pěkný celodenní výlet" z Českých Budějovic. Vyzdvihl přitom jeho příznivou spotřebu, na 100 kilometrů spotřebuje 4 litry benzínu. Ten současný se prý se starým motorem, který od roku 1961 nepotřeboval opravit, docela dobře snáší.
Těmito slovy charakterizoval majitele motorových kol zn. Čechie-Böhmerland Jan Němec, jeden z organizátorů víkendového setkání v Krásné Lípě.
Dílnu na motocykly Čechie (německy Böhmerland) založil v roce 1925 v Krásné Lípě mechanik Albin Hugo Leibisch (1888 Rumburk - 1965 Passau). Dílna se nacházela v dolní části zahrady vily Hielle. Tato vila později sloužila jako domov důchodců, nyní se s ní počítá jako s budoucím sídlem Národního parku České Švýcarsko.
Z počátku své motocykly vyráběl na zakázku. Třímístný stroj o obsahu 600 ccm suploval malý rodinný vůz, který byl tehdy pro valnou většinu lidí finančně nedostupný. Zájem o "motorové kolo" byl mimořádný. Liebisch na konci 20. let nestačil krýt poptávku, a tak v roce 1931 zakoupil bývalou továrnu na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, kde začal své motocykly sériově montovat. Do roku 1939, kdy se Čechie přestala vyrábět, vzniklo kolem 3000 kusů různých typů tohoto kuriózního dopravního prostředku. V roce 1927 Liebisch sezval do Krásné Lípy vlastníky Čechií - Böhmerlandů. Šestnáct hrdých majitelů pak na krásnolipském náměstí demonstrovalo spolehlivost a praktičnost svých strojů. Samotný sraz byl pro Liebischův podnik velkou reklamou a fotografie s názvem "Blažená kolona majitelů motocyklů Čechie", kterou nechal Liebisch na srazu zhotovit, se objevila na firemních propagačních materiálech.
Čechie byla určena hlavně malým rodinám, kterým třímístný stroj plně vyhovoval. Na chuť jí přišli i sportovní jezdci. Ve své době byla ceněna pro spolehlivost, ale i posmívána pro neobvyklou konstrukci motoru a hliníkových litých kol. Ta přitom byla spolu s koly firmy Porsche vůbec první na světě. Cenově byla Čechie srovnatelná s ostatními motocykly, ale lišila se mnohem přijatelnějšími cenami za servis. Na montáži motocyklů se podílelo 10 lidí. Ovšem jednotlivé součástky nechal Liebisch vyrábět v mnoha továrničkách celého Šluknovského výběžku. Na výrobě motocyklů se tak podílelo na tři sta lidí. Produkce Liebischova podniku byla určena převážně pro severočeské trhy. Pro české zákazníky nesla jméno Čechie, pro německé Böhmerland. Pouze jeden z mála soudobých časopisů hovořil o "českém klenotu mezi motorkami". Obecně byl stroj spíše opomíjen. Mezi svými současníky zaujala Čechie už svým designem. Narozdíl od obecně převažující černé barvy zářila červeno-žlutou nebo zeleno-žlutou (šedou) kombinací.
Od roku 1925 do začátku 2. světové války přišel Albin Hugo Liebisch s pěti základními typy motocyklu Čechie:
dlouhý cestovní
krátký
super dlouhý čtyřmístný model se dvěma převodovkami, který byl určen vojákům
v roce 1935 to byl dvoutakt o obsahu 350 ccm3
po roce 1938 vyvinul dvoutakt s obsahem 700 ccm3, údajně s ním měl jezdit po Fukově
V garáži u vily svého mecenáše Hilleho a posléze v Kunraticích u Šluknova Liebisch během 14 let vyrobil na 1 200 kusů svérázných motorek (původně se předpokládalo 3 000 ks). Dochovalo se jich kolem 75, v České republice jich je 50 a v dobrém technickém stavu 38.
Do Krásné Lípy se sjeli z České republiky, Slovenska, SRN, Norska i USA. Mnozí stroj získali poté, co ve své době neměli na drahý moderní dopravní prostředek. Nyní je, podle organizátorů, cena dobře zrekonstruované Čechie cca 1 milion korun a pokud by ji vůbec byli schopni prodat, měli by na luxusní zahraniční automobil.
Osudy těchto strojů byly různé, např. pracovník Dopravního muzea v Bratislavě pan Szabó svou Čechii musel nejprve vykopat. Dvacet let ležela v zemi na zahradě nedaleko Bratislavy. Od roku 1973 až do dnešních dní ji rekonstruuje. Zatím je jedním z exponátů muzea a jezdit si s ní netroufá.
Prakticky svůj motocykl stále používá účastník, který do Krásné Lípy dojel po vlastní ose z největší dálky. Den před srazem si udělal "pěkný celodenní výlet" z Českých Budějovic. Vyzdvihl přitom jeho příznivou spotřebu, na 100 kilometrů spotřebuje 4 litry benzínu. Ten současný se prý se starým motorem, který od roku 1961 nepotřeboval opravit, docela dobře snáší.
JéGROVKY
Gustav Adolf Jäger se narodil 1851 v Leopoldce u Velkého Šenova. Tento významný textilní průmyslník šluknovska se proslavil výrobou teplého spodního prádla, které dodával mimo jiné i rakouské armádě. Spodky byly lidově přejmenovány na jégrovky. V češtině se paradoxně říká jégrovky spodnímu prádlu z bavlny,kterou úplně jiný pán, také Jäger, na výrobu spodního prádla odmítal.Tento název pochází od pletárny Gustav Jäger, kterou založil Jägerův sudetský jmenovec, tedy náš Gustav Adolf Jäger (1851–1927) v Krásném Buku u Krásné Lípy roku 1877, tedy 2 roky před tím, než se ve Stuttgartu začalo vyrábět Normalkleidung podle würtemberského Gustava Jägera. Paradox ? Dva Jägerové a oba vyrábí spodky!
Palmeho vila
Informace o vile
Krásná Lípa čp. 40, Krásná Lípa
Stavebník: Josef Franz Palme
Architekt: Hans Richter
Sloh: funkcionalismus
1930 - 1930
Jde patrně o největší funkcionalistickou vilu v České republice. Pestrá prostorová skladba jednotlivých částí domu vyvedená v pěti výškových úrovních dává stavbě, i přes její monumentálnost, překvapivou vzdušnost. Pětipodlažní Palmeho vila skrývá desítky pokojů. Roztříštění hmoty objektu do čtyř hranolových bloků si vyžádalo stavbu hned několika schodišť. Často se v jednom podlaží nachází i několik úrovní podlah. Na rozdíl od vnější uspořádanosti stavby je vnitřní dispozice až chaotická. Hlavní vchod ústí do domu na úrovni suterénu. Do obytných prostor vede honosné mramorové schodiště. Centrální prostor tvoří obývací hala. Má obří rozměry. Plochou zabírá celý jeden blok domu. Výškou sahá přes dvě podlaží. Při boční stěně haly stojí dvouramenné dřevěné schodiště s nápaditým „mřížovým“ zábradlím. V patře nad halou se nachází pokoje s pásovými okny prořezávající dvě na sebe kolmé stěny. Unikátní součást areálu představují terasy. Obklopují vilu ze tří stran a ve třech výškových úrovních. Hlavní terasa navazuje na vilu ve výškové úrovni centrální haly. Plochu rozdělují subtilní železobetonové rámy na terasu a atrium. Součástí terasy je i vyhlídka v podobě vysutého balkonu. Nejvyšší terasa leží nad atriem a plynule přechází do lesíka nad vilou. Textilní magnát Josef Franz Palme byl jedním z nejschopnějších podnikatelů na severu Čech. Proslul otevřeností k zavádění technických novinek do výroby. Bylo mu přes šedesát let, když mu zaimponoval funkcionalismus. Pro architekta Hanse Richtera (1882–1971) představoval ideálního klienta. Ve stavbě se vedle funkcionalismu odráží také vlivy expresionismu, symbolizované hlavovým převýšením a silně vysutou římsou. Vila se po dostavbě setkala s odsudkem většiny obyvatel Krásné Lípy. Přezdívali jí opičí pavilon. V současnosti dům užívá ústav pro mentálně postižené obyvatele hlavního města Prahy. Objekt se musel přizpůsobit specifickým potřebám. V mezích možností přistupuje ústav ke stavebním úpravám citlivě. Nejzásadnější zásahem byla dvoupatrová nástavba jednoho z bloků. Stavebník použil architektonické prostředky, které ladí s původní stavbou, nástavba přesto hmotu domu znatelně zatížila.
Doplněno + odkaz: http://www.hrady.cz/?OID=9847 Ivan Grisa, dle Tomáš Pavlíček (ed.) a kol.: Slavné vily Ústeckého kraje, FOIBOS Praha, 2009, 19.3. 2011
Vila a továrna J. F. Palmeho v Krásné Lípě
V dolní části Krásné Lípy, v úzkém údolí Křinice, stojí proti sobě významné budovy moderní architektury, jejichž vznik inicioval zdejší textilní podnikatel Josef Franz Palme. Jedná se o bývalou textilní továrnu a doslova obří bývalou podnikatelovu vilu.
Josef Franz Palme si bez ohledu na svůj věk udržel kontakt nejen s technickými novinkami, které zaváděl ve svých podnicích, ale i s vývojem moderní architektury. Svědčí o tom mohutná budova jeho někdejší továrny ve stylu art-deco, ale především dvě díla drážďanského architekta Hanse Richtera (1882–1971), která pro Palmeho postavil ve stylu funkcionalismu. Prvním byla tovární hala, která spolu s pražským Veletržním palácem představuje jeden z nejčasnějších případů použití pásových oken v tehdejším Československu, druhou se stala zřejmě největší vila postavená ve zmíněném slohu na území tohoto státu.
Palme neváhal touto obří stavbou nahradit vilu, která na stejném místě stála od roku 1912, tedy pouhých 18 let. Její spodní část je jako suterén zakomponována do nového objektu. Ten zaujme kromě své velikosti i pročleněním do čtyř hranolových bloků se složitou strukturou různě vysokých podlaží, několika schodišť a centrální haly.
Funkcionalistická architektura, která byla v podstatě oficiálním slohem nového státu, nacházela v jeho tehdy německy mluvících oblastech jen minimální odezvu. O to je pozoruhodnější její výrazná recepce v nevelkém průmyslovém městě u samotných česko-německých hranic. Palme především svou vilou pobouřil místní obyvatelstvo, které ji nazývalo pavilonem opic.
Rodina stavebníka musela Krásnou Lípu opustit roku 1945 spolu s většinou svých zaměstnanců. Objekty bývalé textilky slouží dodnes průmyslové výrobě, ve vile sídlí ústav pro mentálně postižené hlavního města Prahy.
Galerie obrázků
Josef Franz Palme si bez ohledu na svůj věk udržel kontakt nejen s technickými novinkami, které zaváděl ve svých podnicích, ale i s vývojem moderní architektury. Svědčí o tom mohutná budova jeho někdejší továrny ve stylu art-deco, ale především dvě díla drážďanského architekta Hanse Richtera (1882–1971), která pro Palmeho postavil ve stylu funkcionalismu. Prvním byla tovární hala, která spolu s pražským Veletržním palácem představuje jeden z nejčasnějších případů použití pásových oken v tehdejším Československu, druhou se stala zřejmě největší vila postavená ve zmíněném slohu na území tohoto státu.
Palme neváhal touto obří stavbou nahradit vilu, která na stejném místě stála od roku 1912, tedy pouhých 18 let. Její spodní část je jako suterén zakomponována do nového objektu. Ten zaujme kromě své velikosti i pročleněním do čtyř hranolových bloků se složitou strukturou různě vysokých podlaží, několika schodišť a centrální haly.
Funkcionalistická architektura, která byla v podstatě oficiálním slohem nového státu, nacházela v jeho tehdy německy mluvících oblastech jen minimální odezvu. O to je pozoruhodnější její výrazná recepce v nevelkém průmyslovém městě u samotných česko-německých hranic. Palme především svou vilou pobouřil místní obyvatelstvo, které ji nazývalo pavilonem opic.
Rodina stavebníka musela Krásnou Lípu opustit roku 1945 spolu s většinou svých zaměstnanců. Objekty bývalé textilky slouží dodnes průmyslové výrobě, ve vile sídlí ústav pro mentálně postižené hlavního města Prahy.
Galerie obrázků
Vila od jihu
© Ivan Grisa 03/2011
Funkcionalistická tovární hala od východu
© Ivan Grisa 03/2011
Starší tovární budova ve stylu art-deco od jihu
© Ivan Grisa 03/2011
Žádné komentáře:
Okomentovat